Odpověď je ano, ale je jich zatraceně málo.
V lednu v roce 2020 jsem byl na dovolené v ČR a na jednom internetovém kanále vyšel rozhovor s mým jmenovcem Romanem Vaňkem. Roman zde vysvětloval situaci, proč vlastně nejsou kvalifikovaní lidé v gastronomii. Celá příčina je podle Romana u samotných rodičů dětí, kteří dávají děti na různé typy škol. Já s tímto názorem rozhodně souhlasím. Rodiče by měli naslouchat a ukazovat různé činnosti svým dětem, aby jednou poznaly, co je vlastně jednou bude bavit. Jenže skutečnost je ve finále úplně jiná. Pepíček se špatně učil, tak ho dáme na učňák na kuchaře. Toto mimo jiné říkal i můj táta… Naštěstí jsem na tom se známkami ve škole nebyl úplně nejhůř, takže jsem se dostal na střední školu s maturitním oborem. Když jsem napsal nebyl nejhůř, myslel jsem tím, že jsem nepropadal. Pro zajímavost moje nejhorší známka na vysvědčení byla 4 z přírodopisu, protože jsem nemohl pochopit látku, která se celý půl rok zabývala mikro organismy, buňky… Tím jsem odbočil od tématu, ale chtěl jsem jen říct, že i na základních školách, neumí vysvětlit pořádně látku… No co si budeme povídat, hlavně, že chtějí přidat peníze.
Zaplať pánbůh, že jsem nešel na ten učňák. Kamarádi ze základní školy mi pak vyprávěli, jak je to na učňáku strašné…
Já to nikdy neřešil, jaké to tam asi může být. Jen mě překvapilo, že mi můj kamarád tehdy řekl, že na závěrečné zkoušky se můžou dopředu připravit. Nechal jsem si to od něho vysvětlit a řekl mi, že si vypracují dané téma, na to si vyberou nějaký pokrm, který na zkouškách připraví a následně prezentují před komisí. Nevím no… Přijde mi to jako zhovadilost. A ptáte se proč? Zavolám někomu, aby mi to zpracoval, naučil mě ten pokrm, další mi to přeloží do angličtiny a je vymalováno. Proč škola nenakoupí suroviny na 20 hlavních jídel, ze kterých by si dítě vylosovalo jedno jídlo, které by následně uvařilo? Alespoň by se vidělo, zda dítě umí vařit, jestli dávalo při hodinách pozor a tak dále a tak dále…
A praxe? O té ani nemluvím…
Jak mám poznat jako dítě, že to vaří dobře? Že ta obsluha to dělá dobře, že ten barman se chová za barem správně? Bavíme se nyní o tom, že jsme jako dítě někde na praxi. Je ta praxe přínosná nebo je tomu spíše naopak? Jak řekl Roman v reportáži – „Školy nechávají děti prolézat, protože z toho mají prachy.“
A co tedy ty kvalifikovaní lidé? Kdo to tedy je?
Ať jsem to já nebo je to můj jmenovec Roman Vaněk nebo další lidé, co se chtějí dále vzdělávat. To je ten klíč k úspěchu. Nikdo z nás není mistr světa v gastronomii, ale všichni se chceme stále učit novým věcem a to nás dělá výjimečnými lidmi.
A kdo je to kvalifikovaný a kvalitní zaměstnanec?
Ten, který si všechno prošel od těch nejnižších pozic. Řekněme od mytí nádobí, po mytí záchodů. Člověk by nevěřil, jak je to pak v tom pracovním životě prospěšné. Co tím mám na mysli? Proč prospěšné? Podle mě pak vnímáte celek toho podniku úplně jinak a vidíte všechno. Vidíte, zda je špinavý talíř, jestli je správně umytá myčka, jestli uklízečka mění při vytírání podlahy vodu… Vy přesně víte, jak se to má dělat, takže to znamená, že vás s prominutím nikdo nemůže „ojebat“
Kvalifikovaný zaměstnanec si také dokáže vážit druhých lidí a naslouchat jim. Právě naslouchání, úcta, respekt a upřímnost patří mezi klíčové vlastnosti dobrého vedoucího zaměstnance.
Na začátku tohoto článku jsem chtěl vysvětlit, jestli jsou nějací kvalifikovaní pracovníci a zda se dají ještě sehnat.
Nyní vím, že kvalifikovaný pracovník je ten, který má rád to řemeslo, které dělá a chce se v něm i nadále zdokonalovat. Musí si však najít vhodné podmínky a způsoby k danému vzdělávání. V dnešním světě je velmi těžké najít kvalitní vzdělání, protože Vy sami ze začátku nevíte, zda se to učíte dobře…
Proto bych v závěru chtěl z celého srdce poděkovat Radimovi Janouškovi, který do dnešního dne vyškolil na svých kurzech přes deset tisíc žáků. Radim je přesně typ člověka, který se celý život snaží dále vzdělávat. Co bych chtěl říct, že díky němu vím, jak se správně připravuje káva a cocktaily. Radim mě naučil jen základy, ale právě základy jsou klíčem k celkovému úspěchu. Někdo Vám dá základy a vy se v těch základech celý život už jen zdokonalujete.
K zamyšlení…
Radim mě naučil, že každý den po směně by se měl čistit kávovar a také páky. Pokud připravujete cappuccino, tak by jste měli použít veškeré mléko, které je v konvičce – pokud ne, máte špatnou velikost hrnků nebo špatnou velikost konvičky na mléko. Rozhodně to mléko, které Vám v ní zůstane, nepoužijete znovu… Atd atd atd, mohl bych pokračovat o přípravě cocktailů apod…
A teď vlastně někam přijdete a oni to dělají všude špatně… Tak se jim to snažíte vysvětlit, aby jste jim zadarmo předal nějaký informace, ale oni se to nechtějí učit, ani to slyšet. Tak jim ve finále řeknete, zda používají jednu pánvičku na steaky celý den….Zeptají se mě, co jsem tím myslel. „No když můžete používat celý den to hnusné připálené mléko na konvičce, tak můžete používat i přepálený olej a jednu pánvičku pro všechny steaky.„
Dámy a pánové, toto se opravdu děje!!!
Takže ve finále je to jen o tom, že buď se chceš učit novým věcem nebo ne.
A to samotné učení se novým věcem, z nás dělá lepšími a lepšími zaměstnanci.
Dobrým příkladem je můj kamarád z Českých Budějovic Jirka Lefan. Je to dlouholetý podnikatel, který má rád dobré pivo a tak každým rokem jezdí na různé soutěže v čepování piva, kde se zdokonaluje a seznamuje s novými lidmi. Jirka má jednu menší restauraci a bowling bar. Před pár lety Jirku chytla káva a tak si udělal spolu s manželkou kurz u Petry Veselé. Dneska se Jirka těší z každého cappuccina, které si u něj host objedná, protože s každým cappuccinem se může zdokonalovat v umění latte art.
V příštím článku si povíme o tom, jaké jsou tři nejdůležitější faktory v podnikání v gastronomii